Vývoj golfového náčiní
V dobách golfového úsvitu si hráči vyřezávali hole a míče vlastními silami. Brzo však svěřili tuto práci zručným řemeslníkům, kteří dokázali vyrobit soutěže schopné vybavení.
Slovo "hole" znamená v angličtině "jamka". Má-li však Angličan na mysli tu maličkou jamku uprostřed greenu, neřekne "hole", nýbrž "cup". Slovo "hole" použije jako název pro celou dráhu od odpaliště k jamkovišti, čemuž my říkáme opět "jamka". Z lingvistické hříčky vyplývá, že Čechům chybí jeden terminus technicus. Pravda však je, že s tématem následující kapitoly toto zjištění nijak nesouvisí.
Nejstarší záznam, vztahující se k sadě speciálně vyrobených holí pochází z doby skotského krále Jamese IV. (ano, toho panovníka, který zrušil zákaz golfu a fotbalu). V roce 1502 vládce pověřil výrobce luků z Perthu, aby mu takovou sadu vyrobil. O rok později, když James IV. nastoupil na anglický trůn, jmenoval Williama Mayna královským výrobcem golfových holí a přidělil mu exkluzivní licenci pro celé království.
Jako materiál pro hlavy neandrtálských holí bylo využíváno houževnatého dřeva z buku, cesmíny, hrušně či jabloně, pro šafty se osvědčil ořech a jasan. Padne-li slovo osvědčil, znamená to, že se násada z ořechu nezlomila tak brzy, jako u jiných dřevin. Nejčastěji přicházely k těžkým úrazům hole určené pro drivování, tzv. "longnoses" a obdoby dnešní nejkratších želez, tenkrát nazývané "niblicks". Hráč mohl očekávat, že minimálně jednu hůl za kolo zlomí. Zde se nabízí symbolická paralela s dnešními bouřliváky na profitúrách a jejich lamačskými excesy, ukazujícími spíše na středověký naturel než na společenské vychování jedince z jedenadvacátého století.
Mimo hledání nejvhodnějšího materiálu pracovali řemeslníci i na zlepšení konstrukční charakteristiky hlavy a s jejím lícem uskutečňovali všelijaké experimenty. Někteří výrobci jej potahovali kůži za účelem dosažení větší komprese a následně vzdálenosti. Jiní připomínali předchůdce dnešních chirurgů, když do hlav implantovali kovové či kostěné fragmenty, aby omezili chvění. Už v roce 1750 však někteří mistři řemesla používali kované hlavy pro nejkratší železa, i když označení "železa" zdomácnělo až mnohem později.
V roce 1826 začal Robert Forgan ze Skotska vyrábět šafty z bílého ořechu ("hickory") importovaného z Ameriky. Velmi rychle byl tento materiál adaptován, byť se i nadále používaly předešlé typy šaftů. Hikorové dřevo bylo totiž nejen drahé ale i neuvěřitelně pružné a dokonale ovládnout takovou hůl nedokázal každý.
Přehledný seznam všech stránek na tomto serveru.
