Kdopak vyhrál letošní jamkovku?

Zatímco mistrovství klubu na rány je právě v polovině a o vítězích se rozhodne až během dneška, známe už mistra a mistryni klubu ve hře na jamky. Reportáž z letošní jamkovky jsme pojali netradičně a maximálně autenticky - napsali ji totiž hráči sami. Z jejich řádek je patrné, že o drama skutečně nebyla žádná nouze.

Míra Šafařík poslal komentář ke čtvrtfinálovému duelu s Mílou Pánkem:

"Vyhrál jsem na devatenácté jamce a můžu říct za nás oba, že jsme si hru pořádně užili. Hráli jsme jako by to bylo finále. Po osmnácti jamkách bylo skóre nula nula. Já nastřílel celkových 76 ran a Míla Pánek 77 ran. Kdo neviděl, neuvěří. Rozstřel jsem začal na jedničce ranou vpravo před bunker a Míla čistý green v regulaci. Vysokou druhou ranou jsem míč umístil asi do metru k praporku. Míla zahrál druhou ranou velice krátký putt a následně netrefil jamku na par, což se naopak zdařilo mně. Oba jsme konstatovali, že se nám spolu hrálo velice dobře a určitě si dáme někdy příště odvetu."

Následně Míru čekal souboj s Vláďou Rybářem, který s ním vloni prohrál finálový zápas o titul, a tak měl letos co oplácet. Vláďův komentář:

"Hlásím, že postupuje Rybář 2/1. Souboj se projevil strašnou zatvrzelostí soupeře. Tvrdý bojovník, nesmírně houževnatý. Bohužel mu nepomohla ani vosa, která mne ďobla do pravé ruky na 9. jamce, kdy jsem vedl 3 nad. Sice se moje ruka změnila v jednolitou báň (ještě teď klapu text jen levou rukou), ale i já jsem zatnul zuby, neskácel se a bojoval do vítězného konce. Prostě souboj, jak má být."





Ze spodní části pavouka se do semifinále probojovali Petr Solich a Víťa Stehno. Víťa v prvním kole vyprovodil nasazenou jedničku Bohouše Holubce a ve čtvrtfinále na začátku července bojoval až do 21:30 s Martinem Beránkem, který kapituloval téměř za tmy na 19. jamce. Očima Petra Solicha vypadalo semifinále takto:

"V nejteplejším letošním dni se v pátek na Hrádku v semifinále jamkovky utkal člen druholigového hradeckého týmu Víťa Stehno se seniorským reprezentantem Petrem Solichem. Již po dvou jamkách jsem vedl 2:0, stejný stav byl i po první devitce. Když po 12 jamkách to bylo už o 4, byla pro mne vidina studeného piva již docela blízko. Víťa asi na pivo chut neměl, protože po sérii 4 jamek (13-16) zahraných celkem v paru srovnal stav (zejména na birdie na 16. jamce, kdy se dostal první ranou na green, se dalo těžko najít odpověd). Na 17. jamce se Víťa po nepodařeném odpalu zachránil výbornou příhrou, na 18. jamce jsem mohl rozhodnout 4metrovým patem do birdie, ale nedal jsem.

19. jamka vypadala dobře pro Víťu, protože byl první ranou na vzdálené straně greenu, kdežto můj míček se dokutálel do vzdáleného bankru. Bunkershot však skočil pin-high cca 1,5 m nad jamkou, zatímco Víťova příhra nedojela k jamce na 2,5 m. Další pat neproměnil, a tak jsem měl opět šanci ukončit v opravdu vražedném horku dlouhý zápas. Pat však těsně před jamkou lehce vybočil.

Na 20. jamce jsem věděl, že je to moje poslední možnost - vzhledem k délce Víťových odpalů bych na dlouhých jamkách 3 a 4 měl malou šanci. Víťa byl na 20. jamce hodně krátký, moje pětka železo dopadla před green a přejela cca 10 metrů pod něj. Víťa si opět excelentě přihrál z roughu na green na jistý dvoupat, takže jsem stál před úkolem zahrát výborný čip se šancí na par. Čip devítkou železo zahraný klasickým hrádkovským způsobem (tj. dopad před green, vykutálení míčku na green a dojeti k jamce) se podařil........ míček už prakticky zastavoval u jamky, když se mi najednou ztratil z očí.... čip-in! Moc pěkný zápas se šťastným koncem pro mne."

Ve finále proti sobě tedy stanuli dva matadoři Vláďa Rybář a Petr Solich. Zápas popsal Vláďa následovně:

"Byl to velmi zajímavý souboj dvou seniorů, kdy se rozhodovalo skutečně až v závěru. Petr se nesmírně golfově zlepšil, pracuje na sobě, bere si hodiny od Jardy Krejcara a je to znát. Do desáté jamky po dvou berdících na 7. a 9. jamce šel Petr do vedení o jednu jamku. Srovnal jsem to berdíkem na 10. jamce, a tak jsme to fackovali až do 16. jamky, kdy jsem byl 1 up. Petr využil můj zátah do vody na 17. jamce ke srovnání. Na 18. jamce se ke mně přiklonilo štěstí, šel jsem příhrou do berdie, ale nedal. Petr si špatně přihrál, a tím byl osud hry zpečetěn. Vícemistr z loňského roku se tedy konečně stal mistrem."

Zatímco v mužské kategorii bylo zápasů jak máku, v kategorii žen naopak jako šafránu. Přesněji řečeno jen jeden. O titul mistryně hrály loňské finalistky Lucka Bičišťová a Zuzka Eliášová. Komentář k průběhu k dispozici nemáme, ale výsledek znám je. Zuzce se podařila odveta a k titulu mistryně na rány z roku 2005 přidala po šesti letech i titul mistryně jamkové.