Ve vodě, ale stejně v Pohodě

Chtělo by to trochu úcty shora! První říjnovu neděli se na Hrádku hrál Texas Scramble Pohoda, a protože se jednalo o desátý ročník tohoto výjimečného turnaje, tak by kulisa podzimního sluníčka byla ze strany Matky přírody velmi vhodným dárkem účastníkům turnaje. Matka příroda ale neprojevila žádné pochopení, otočila kohoutky a nechala to crčet až do půl druhé odpoledne. A ještě pro jistotu přestala topit, aby hráčům u toho deště nebylo moc horko. Inu, není každý den posvícení.

Martin Černý, hlavní postava Pohody, který před deseti lety společně s Lubošem Lichým a Pavlem Eliášem turnaj poprvé zorganizoval a celé desetiletí pak neustále vylepšoval a vylepšoval, letos avizoval derniéru. "vzhledem k tomu že se v následujících letech hodlám v podzimních a zimních měsících pohybovat na jihu naší planety, jedná se nejspíše o ročník poslední... takže kdo letos zaváhá, už to nenapraví."

I přes frišné počasí nakonec nezaváhalo 38 soutěžících. Ráno se hlasovalo, jestli hrát jen devítku nebo jít osmnáct jamek a většina přítomných rozhodla pro delší variantu. Po první devítce možná leckdo v duchu zalitoval, protože déšť byl velice vytrvalý a velice vlezlý. Ale odměna byla sladká. Odpoledne se mraky roztrhaly a na poslední dvě jamky sluníčko prosvítilo hrádecký park do podzimních barev. A takovou Pohodu si asi bude každý pamatovat.

Začalo to v roce 2003. Tenkrát měl hrádecký zámek, park i samotné hřiště úplně jinou tvář. Zahajovací jamkou byla současná osmička, jamky ve višňovce se teprve zakreslovaly do mapy, fasáda zámeckého průčelí byla kromě věže Kardinálky žlutá a oprýskaná. Na první turnaj přijelo 27 hráčů, což je u turnaje dvojic docela nevhodné číslo. Vstupní podmínkou bylo utvoření rodinné dvojice, a tak si někteří hráči museli pomoci obezličkou, aby se do turnaje dostali. Například Honza Vítek přinesl jednodenní potvrzení o adopci Sváti Býma juniora. Bylo mu uznáno. Naopak uznáno nebylo prohlášení, že Arnošt Martinec je synem Pavla Koudelky, takže tato dvojice hrála mimo oficiální pořadí. To ale Pavlovi nijak nebránilo v tom, aby získal cenu ze Nearest to pin... Martin Černý s dcerou Karolínou stanovili rekord turnaje 3 rány pod par (tj. 63 ran) a po zásluze první ročník turnaje vyhráli.

O rok později už přišla inovace v podobě zavedení kategorie nerodinných dvojic. Turnaj se hrál poprvé (a naposledy) mimo Hrádek, a to na Nové Americe. Zájem byl veliký, hrálo 64 hráčů. A díky dvojici Lukáše a Tomáše Baslerových se měnila tabulka rekordů. 65 ran sice nebylo v krátké historii turnaje absolutně nejnižší číslo, ale na Nové Americe s celkovým parem 72 to znamenalo -7.

Pohoda roku 2005 trochu experimentovala ve formátu hry. Upustilo se od Texasu a zkusila se klasická čtyřhra, tj. střídání po jedné ráně po celých 18 jamek. Historie ukázala, že to byla slepá vývojová větev... Neviděli jsme jediný výsledek pod 80, natož pak pod 70... Takže rok nato už se opět hrál Texas Scramble a scorekarty se opět hemžily pary a berdíky. Zdaleka nejvíce se jich hemžilo na scorekartě Bohouše a Jakuba Holubcových, kteří Hrádek obešli za pouhých 61 ran. To bylo nejnižší číslo, které kdy na Pohodě padlo.

Další roky Pohody se nesly v duchu neustálého nafukování startovního pole. Maximální nápor zažil Hrádek v roce 2010, kdy se na Pohodu sjelo 58 hráčů. Na canon start na devítijamkovém hřišti to bylo organizační maximum. Za deset let, co se turnaj konal, si alespoň jednou Pohodu zahrálo 201 hráčů. A tři pamětníci nechyběli ani na jednom ročníku - Martin Černý, Pavel Prosek a David Jirků. Ironií osudu v desátém ročníku Martin nemohl hrát kvůli zranění ruky, které si přivodil při nakládání prasete na turnajové rožnění. Jak už bylo řečeno hned na začátku - chtělo by to trochu úcty shora...

Deset let je za námi a jak to bude za rok, to se uvidí. Veliké poděkování každopádně patří nejen Martinu Černému, ale i všem ostatním, kteří se na organizací turnaje podíleli. Bylo to dílko, které se opravdu povedlo!!!