Když se řekne LINKS

Links - to je poklad, který Britové střeží jako oko v hlavě. Se zaskřípěním zubů uznají, že nejlepší golfisté byli a jsou převážně Američané, že americká profitúra má lepší jméno než evropská, musí se smířit i s tím, že tři major turnaje ze čtyř se hrají v Americe. Golf byl zkrátka svým objevitelům během dvacátého století uzmut. Ostrované však nikdy nepřijdou o tradice tohoto sportu, které mají kořeny v prvních links hřištích na skotském pobřeží.

Země zvaná links je neúrodná písčitá půda spojující (link = spojit) moře s obdělávatelnou zemí hlouběji v pevnině. Stejně jako u nás ustupující moře kdysi dávno vytvořilo pro budoucí turisty Prachovské skály, tak jiné geologické pochody zanechaly obyvatelům britských ostrovů prefabrikovaná golfová hřiště. Links byly dostatečně nehostinné, aby odradily věčně ryjící a sázející zemědělce, přičemž však natolik zarostly trávou, že přilákaly alespoň ovce, králíky či husy na pastvu. Jinými slovy byl přirozený nepřítel (farmář) odrazen, zatímco domestikovaná zvířena se zdarma starala o údržbu fairwayí. Takové místo bylo přírodou zkrátka očividně navrženo, aby se na něm začala provozovat ušlechtilá hra.

Přes jisté společné vlastnosti plání links bývá topografie hřišť svým způsobem rozmanitá - od velkých písečných kopců (jako Cruden Bay, Ballybunion, Royal Birkdale) až k takřka krotkým rýhám (St. Andrews Old Course, většina z Royal Troon). Boule pokrývá dlouhá a bujná tráva, která se vlní pod poryvy všudypřítomného větru. Některá hřiště jsou hlavně travnatá (St Andrews), jiná jsou naopak krajinou písečných dun (Royal St Georges). Strom je na links raritou, i když čas od času nějaká ta dřevina k vidění je (Carnoustie, Royal Birkdale, Royal Portrush). Bunkery zde bývají v zásadě mnohem drsnější překážkou než ty uhlazené žlutobílé lavórky všude jinde ve vnitrozemních hřištích. Links bunkery potrestají nepřesně hrající hráče, podobně jako Himaláje vyřídí nepřipraveného horolezce. Nejde totiž o žádnou cvičnou stěnu, ale o nástrahu vymodelovanou samotnou přírodou.

Links mají všeobecně oproti ostatním hřištím sklony k větru, k slepým střelám, těžkým greenům, většímu zvlnění terénu a písku v botách. Tráva je hustší a hůře se prosekává holí. Není jednolitá, skládá se z různých rostlinných druhů, jejichž kořínky spoutávají písek. Bunkery mají ostřejší břehy. Závlaha je minimální a odvodnění rychlé. Links nejsou malebná zákoutí s vyzdívanými hrázemi vodních překážek ani barevnými květinovými záhony lemujícími manikůrované dráhy. Links jsou drsné jako příroda sama a úspěšní na nich mohou být je ti připravení. Panuje mínění, že golfista potřebuje široký rejstřík ran, aby se s links vypořádal se ctí.

Takové tedy jsou starobylé links. Mnozí architekti se snaží podobné atributy simulovat při stavbě vnitrozemních hřišť (jde o prestiž), jelikož je však mořské pobřeží v hlubinách pevniny silně nedostatkovým zbožím, může být výsledek vždy jen „něco jako links“ ale nikdy ne links. Na ně si prostě musíte zaletět na britské ostrovy.