Zpráva z časopisu
The Golfer roku 1898
mluví o muži, který hrál na veřejném hřišti na pobřeží nedaleko Edinburghu. Měl
plnou sadu holí, všechny pro leváka, ale k podivu přihlížejících na prvním
odpališti založil za míč jako pravák. Celé kolo se takto prokousával hřištěm a
vytrvale odpaloval míče zadní stranou holí. Na otázku, jak se mu dařilo,
odpověděl:´Na to, že to byla moje první hra, tak velmi dobře´.
Pan L. Challenor patentoval v roce 1936 hůl, která měla v hlavě několik děr,
na základě teorie, že vzduch procházející hlavou hole během úderu má tendenci
držet hlavu i hůl rovně. V momentě impaktu by proto hlava měla být ve stejné
pozici jako při založení. Další výhodou hole je, že vzduch proudící otvory
vytváří charakteristický zvuk, který může hráči pomoci ke korekci chyb během
úderu. Zvuk možná mohl být charakteristický, ale myslím, že člověk s hvízdající
holí asi nebude nejpopulárnějším partnerem pro klidné odpolední kolo v polovině
týdne.
Kolik holí vlastně člověk potřebuje ke hře na špičkové úrovni? V současnosti
jich nemůže být více jak 14, ale Harry Vardon (šestinásobný vítěz British Open,
pozn. red.) jich užíval pouze devět, zatímco Lawson Little, který v třicátých
letech minulého století vyhrál dvakrát British Amateur Open a jako profesionál i
US Open 1940, nosil ve svém bagu 24 holí. Toto množství však bylo spojeno spíše
s propagací sponzorů než s požadavky hřiště. Kapitán Molesworth, který byl v
posledních dekádách předminulého století pilířem týmu Westward Ho! GC, se
ozbrojoval jen třemi holemi. První, ´Hrací hůl´ neboli drajvr, měl jméno Víra, železo se
jmenovalo Naděje a patru, své klíčové zbrani, říkal Dobrota.
Nejhorší nápad výrobců holí je jistě dílo jedné americké společnosti,
Sportsman´s Memorial Inc. Jejich unikátním nápadem je umístění zpopelněných
zbytků vašich nejbližších a nejdražších do šaftů jejich nejoblíbenějších holí.
Za slabou stodolarovku vmísí váš popel do rukojetě libovolné hole, kterou
vyberete.
Majetek Karstena Solheima, otce holí značky Ping, byl v roce 1993 oceněn na
450 miliónů dolarů, což je mnohem větší suma, než dokázali vydělat
profesionálové používající jeho hole. Jde o ekvivalent všech výher od prvních
míst až po poslední dotované příčky v každém oficiálním turnaji PGA zpětně od
roku 1993 do roku 1977. Fenomén jménem Ping odstartoval v roce 1967 Julius
Boros, který vyhrál s pomocí patru Ping turnaj Phoenix Open. Za čtvrt století
nahromadil Karsten Solheim větší majetek, než získali nejlepší profesionálové
světa dohromady. Výrobci moc dobře vědí, že lepší je zbraně do války vyrábět,
než se zbraněmi válčit.
Solheim by ale mnoho nevydělal, kdyby prodával hole lidem jako byl například
Sam Snead. Po celou svou slavnou kariéru používal tento borec stále jeden a
tentýž driver. Nicméně takoví výrobci míčů si nemusí nikdy lámat hlavu s tím, že
by nějaký hráč používal po celý život jen jeden balon. Pro většinu z nás je
větším přáním mít jeden a ten samý míč spíš pro jednu jamku než pro celý život.
V roce 1993 bylo vypočteno, že milión a čtvrt britských golfistů ztratí 32.2
miliónů míčů, zhruba 26 míčů na hlavu. Američtí hráči jsou mnohem přesnější,
celková ztráta 96 miliónů míčů za rok dává při obrovské americké golfové
populaci jen pouhé 4 míče na jednoho.
Pokud při hře ztratíte míč, je vždy šance ho nalézt, zejména pokud jste na
Novém Zélandě. V roce 1971 byl jmenován pes Chico čestným členem Waihi GC,
nedaleko Hamiltonu na Severním ostrově. Měl cosi, co bylo popsáno jako ´neomylný
čenich pro hledání golfových míčů´ a během prvních pár měsíců v terénu našel
dost míčů, aby vydělal do klubové pokladny 30 novozélandských dolarů.
Míč, který nikdo neměl v oblibě a který se dnes už
na pultech nevidí, byl vynalezen panem W. Langstaffem v roce 1912. Jeho patent
číslo 16488 se týkal nového typu golfového míče, který neměl nic společného s
klasickými gumovými, gutaperčovými či péřovými balóny. Jeho jádro bylo vyrobeno
z vysušeného býčího penisu.
Na míčích je samozřejmě důležité jejich označení, aby při identifikaci
nedocházelo k rozporům. Americký profesionál Duffy Waldorf používá míče označené
jeho manželkou Vicky a synem Tylerem, které doslova hýří barvami a těžko se
někdy lze dohadovat, čí míč je který. Jeden z těchto míčů, který Waldorf použil
pro hru na British Open v Sandwichi v roce 1993, byl označen nápisem ´Napal mě
daleko´, což Duffy dělal dostatečně svědomitě, aby získal 39. dělené místo. Jiný
špičkoví golfisté jsou pověrčiví ve věci očíslování míčů. Payne Stewart měl rád
vysoká čísla, ačkoliv většina ostatních profesionálů preferuje nízké číslovky,
které mohou při troše štěstí znamenat třebas skóre na jamce. Ačkoliv Severiano
Ballesteros říká, že trojka přináší smůlu a Eamonn Darcy s Darrenem Clarkem
patří mezi hráče, kteří nikdy nehrají s číslem 1.
Tréninkové golfové míče, takové ty plastové věci s mnoha dírkami, se obyčejně
nepoužívají pro nic jiného, než pro pilování švihu někde doma na zahradě.
Nicméně v padesátých letech minulého století se vsadili dva hráči, že nelze
uhrát kolo na hřišti v Croydonu v Surrey těmito míči za méně než 750 úderů.
Vítěz sázky bral nakonec 1.000 guineí, neb uhrál 18 jamek za 409 ran. Jeho
nejlepší jamka čítala 13 úderů, nejhorší měl za 57.
DROPNUTÉ RÁNY
Hra s dřevěnými míči kvůli nedostatku gumy
Rhodesie, 1943
Vodovzdorné hlavy holí
Patentoval Weber, 1899
Míč odpálený 250 yardů driverem s gumovým šaftem
Willie Kidd,
Interlachen GC, Toledo, Ohio, okolo 1940
17.825 liber za golfový míč
Kožený míč vyrobený Starým Tomem
Morrisem v roce1845, Phillips auction, Kent, 1993
