Golf by určitě nebyl takovou výzvou, jak jej všichni známe, kdyby v sobě nespojoval prvotní přírodní živly vodu, vzduch, zemi a oheň. Ohnivý element zdaleka není tak často přítomen hře jako ostatní živly, ale historie říká, že je dobré být připraven. Mnoho hřišť zejména v jižní Evropě a v západní části USA bylo ohni zpustošeno, což se jen stěží může stát na relativně mokrých Britských ostrovech. I zde však oheň v roce 1976 zdevastoval dvě hřiště.
V roce 1927 byla zveřejněna zpráva o muži, který se v Jižní Africe pokusil
hrát skrze menší požár v buši. Tento zanícený golfista nejen že ztratil míč,
který střelil do hořícího rafu, ale taktéž přišel o bag a hole, na něž oheň
přeskočil. Problém dřeva (které bylo v té době tradičním materiálem pro šafty)
je, že hoří podstatně lépe než ocel či grafit.
Ani válka nedokázala bránit lidem ve hře golfu. Richmond Golf Club v
anglickém Surrey stanovil místní pravidla pro válečné období, která obsahovala i
větu, že: ´hráč, jehož úder je ovlivněn současným výbuchem bomby, může hrát
znovu ze stejného místa, trest jedna rána´.
Element vzduchu je taky tradičním potížistou. Sandwich byl v roce 1938
dějištěm British Open, jehož závěrečné kolo přerušil hurikán. Hrálo se 36 jamek
a pouze tři hráči dokázali ten den jít obě kola pod 80 ran.
V roce 1960, v době podivného počasí okolo celé zeměkoule, vichřice
přivála několik aut na fervej golfového hřiště v Kalifornii. Jedno z nich
skončilo jen pár metrů od cedule, kde stál nápis: ´Vjezd vozidel na ferveje
zakázán – usnesení soutěžního výboru´. Co to je za klub, který musí své členy
upozorňovat, aby nejezdili po fervejích v autech?
Když v říjnu 1897 moře zaplavilo hřiště ve Felixstowe Ferry, obávali se
členové klubu, že bude trvat několik let, než se zde bude moci opět hrát na
celém hřišti jako před potopou. Nicméně už v únoru následujícího roku mohl
místní kapitán konstatovat, že slaná voda hřišti neuvěřitelně pomohla. ´Nikdy
jsem hřiště neviděl v lepším stavu´, konstatoval. Zároveň však byla postavena
protipovodňová zeď.
Největší problémy v golfu však vždy přináší element země, který na hřištích
zastupují rozličné druhy trávy, křovin, stromů, zeminy, písku i vody. Třebas
golf bez písku je asi stejný, jako vajíčka bez soli – příliš uhlazený a zproštěn
chuti. V severní Francii to dotáhli do opačného extrému a bankr, který se táhne
podél celé ferveje poslední jamky jednoho z tamních hřišť (St Malo Le Tronchet),
má reputaci nejdelšího bankru v Evropě.
Někteří lidé neuznávají golfová hřiště jako celky. Cross-country golf byl
kdysi velkou módou, ač v dnešní době dálnic a elektrifikovaných železnic už není
tím, čím býval. V Irsku byla pořádána soutěž Golden ball (Zlatý míč), která měla
jediné odpaliště na jedničce v Cill Dara a jedinou jamku na osmnáctce v Curragh,
okolo osmi kilometrů daleko. Za hole-in-one byla vypsána odměna 1.000.000 liber,
která dodnes nebyla získána. Prvním vítězem soutěže o Zlatý míč se po 52 ranách
stal velký irský amatér Joe Carr. Jeho výkon dává nevšední průměr 153 metrů na
ránu. Vzhledem k mnohem menšímu množství ploch s nízkou trávou, je hráč
dosahující průměrné délky rány nad sto metrů opravdu dobrým golfistou nebo
alespoň dobrým lhářem.
DROPNUTÉ RÁNY
Odpaliště v Anglii a jamkoviště ve Walesu 310 metrů dlouhá jamka
č.4 v Llanmynech Golf Club, Oswestry
Driving range, kde jsou míče stříleny do jezera Kissimmee Bay GC,
Florida
Golfové hřiště, které se v zimě stává lyžařským areálem Golf de
Mont d´ Arbois, Megeve, Francie
Lanová železnice nutná k dosažení odpaliště Golf de Sainte-Maxime,
nedaleko St Tropez, Francie
Gondola nutná k dosažení odpaliště Waterway Hills GC, Jižní
Karolína, USA
Skrz střed Pittsburghu (8 kilometrů) za 199 ran William Patton,
1898
Skrz USA ze západu na východ (5.467 kilometrů) za 114.737 úderů a s 3.511
ztracenými míči Floyd Satterlee Rood, od 14. listopadu 1963 do 3. října
1964
